Kladeňáci: rozhovor s Václavem Ryšlinkem

Václav Ryšlink

Studoval, zajímal se o spoustu věcí a hrál fotbal. V polovině studia na gymnáziu si domluvil  studentskou stáž na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, která se proměnila  v půlroční výzkum ptačích motolic s cílem vypracovat práci v rámci SOČ (Středoškolská odborná činnost).  A v ní také uspěl, získal 4. místo v národním kole a následně i nominaci do České hlavičky 2016, kde vyhrál cenu Genus – Člověk a svět kolem něj. Kromě čisté biologie ho baví i její propojení s dalšími obory, především informatikou. Právě proto se v tomto roce zapojil do výzkumu evolučních vztahů kvasinkových proteinů. Momentálně si užívá prázdnin a připravuje se na studium informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy Univerzity.

Jak si přišel k velkým projektům?

Vždycky mě toho bavilo hodně, ale nikdy jsem u ničeho dlouho nevydržel.

Na začátku střední školy mě zaujala psychologie. Začal jsem se lehce angažovat, ale možná i vlivem okolí moje nadšení pomalu upadlo. Další rok jsem začal dělat víc do biologie. Šlo mi to, bavilo mě to  a měl jsem velkou inspiraci i z nadšení naší učitelky, která měla na starost i Středoškolskou odbornou činnost (SOČ). Přes ní jsem se vlastně k tomu všemu dostal. Učit se o věcech z učebnic je jedna věc, ale zkusit si nějaký vlastní projekt je úplně něco jinýho a rozhodně něco mnohem lepšího. Já měl navíc ohromný štěstí, když jsem se dostal do Laboratoře helmintologie a především pod vedení Tomáše Macháčka, který mi otevřel oči v mnoha směrech i mimo problematiku parazitů.

Mohl bys SOČku trochu víc popsat?

Středoškolská odborná činnost je podle mě jedna z nejlepších soutěží, která tu je pro lidi, co dělají něco navíc. Opravdu se tam potkávají senzační lidi, kteří mají vlastní motivaci něčemu pomoct. Soutěžit tam lze v 18 oborech – od biologie, matematiky až po pedagogiku. Největším úskalím je však to, že bez odborné pomoci a zázemí se obejít nelze

Jak to brali ve škole?

Někteří spolužáci se mnou SOČ dělali taky, ale asi ne s takovým vedením, jako jsem měl já. Tu nálepku “ten s těma  parazitama” si asi už nesmažu. Jak to ale vlastně brali ani nevím. Možná i to, že jsem do školy moc nechodil, je mohlo trochu štvát. Ale nikdy s tím snad větší problém nebyl, i když jsem asi trochu divnej byl. Čas od času se někdo o to i zajímal, a já jim mohl  tak říct, co plus mínus vlastně dělám. Vždycky to bylo ale spíše pro zajímavost a pobavení. Ne, že bychom se radili třeba o metodice experimentů. Takoví lidi přišli právě až s tou SOČkou.

Čemu jsi se věnoval poté?

Po Českých hlavičkách se mi začalo líbit propojení biologie a technologií, a tak jsem si začal hledat možnosti na bioinformatických sekcích Přírodovědecké fakulty, kde jsem pracoval. Nakonec jsem se dostal  k Marianu Novotnému, který  působí na Katedře buněčné biologie. S ním a Michalem Skružným  z Max Planck Institutu v Marburgu jsme se potom dohodli, že bychom se mohli spolu pokusit  objasnit jisté evoluční vztahy u několika kvasinkových a lidských proteinů, které se účastní endocytózy. V průběhu čtvrťáku jsem se tak začal přeorientovávat z biologie na bioinfiormatiku. Pracoval jsem s internetovými databázemi a mnoha nástroji pro detekování homologie (příbuznosti) proteinových sekvencí. Naneštěstí se mi podařilo narazit na takový případ, kde si se mnou evoluce trochu pohrála, a prokazování příbuznosti mi zkomplikovala. Ono totiž opravdu neplatí, že by v přírodě vše směřovalo jen tím nejjednodušším a nejpřímějším směrem (směje se). Koukáme na to společně teď v několika lidech a doufám, že v co nejbližších dnech se nám to podaří prolomit a připravit k publikaci. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak jsem vlastně rád, že jsem na něco takového narazil. Protože právě ta spolupráce mě na tom baví úplně nejvíc. Ono v současnosti snad už ani nejde, aby se člověk zavřel do laborky a po několika měsících úplně sám přišel na něco převratnýho, jak tomu někdy bylo dřív.

Máš nějaký cíl do budoucna?

Dal jsem si, že během blízké doby se rozhodnu, co bych vlastně rád dělal. Jak jsem říkal, jsem vážně v těhle věcech docela nerozhodný. Třeba se to ale zlepší. Zrovna nedávno jsem byl na přednášce o využití umělé inteligence v přírodních vědách a bylo to snad poprvé, kdy jsem si řekl, že v něčem takovém bych se za pár let rád viděl.

Děkujeme za rozhovor!

Leave a Reply